Odmala byla vychovávána k víře v Boha, ale když přišla do Prahy, na čas ji opustila. „Byly to dva roky stagnace, kdy jsem si říkala, že pána Boha nepotřebuji, ale pak jsem zjistila, že tu víru v sobě nemám jenom díky rodičům, ale že je to skutečně moje vlastní potřeba,“ říká Eliška Bučková.